Jména postav bývají, stejně jako jména knih či písní, jednou z nejstrašnějších záležitostí při tvorbě postav. Obzvláště pro vypravěče, kteří musí kolikrát vychrlit x jmen za sezení, protože vysoce přátelský bard se potřebuje za každou cenu seznámit se všemi návštěvníky zájezdního hostince. Přiznám se otevřeně, že jména v mém settingu jsou taková cesta tam a zase zpátky. Naprosto bezostyšně do jednoho světa míchám jména ryze fantasticky generická (Gawyn, Zhaja), vykradená z jiných literárních děl (Azrael, Sybila), běžně užívaných jmen (Elias, Adrianna) a přesmyček ze všeho možného (Byu, Peregav). Byu je mimochodem důsledek toho, že neumím psát a lecko by řekl, že trpím nějakou povětšinou latentní formou dyslexie (ale já jsem přitom jenom zmatený holomek), nicméně původní slovo mělo být úplně obyčejné anglické buy. Buy time, z čehož vzešla dcera elfského náčelníka Byu Tiem. Proč se o tom dlouze rozepisuji: někteří hráči/vypravěči využívají velice podobné metody pro tvorbu jmen (a já nejsem troškař, abych si vybrala jen jednu) a chci je tímto ukázat, nastínit a vytvořit nabídku. Jen vybírejte! Jsou zadarmo! Generická fantasy jména Jejich výhoda je, že bývají unikátní. Nevýhoda je, že taky bývají úplně pitomá. Pro jednoho z králů jsem vybrala jméno Miroris Osmar. Nebudu lhát, už se mě pár lidí ptalo, jak se to sakra čte a skloňuje. Když o něm mluvím já sama nahlas, to jméno mi prostě nejde přes pusu a vlastně se sama vždycky zarazím nad tím, jak blbé jméno jsem si vymyslela. Na druhou stranu, když někdo s takovým jménem pojmenuje podle sebe království, musí mít sakra velký ego což pan král zrovinka má. Takže hloupé jméno zůstalo jemu i jeho království. Protože i zdánlivě blbé jméno může mít super potenciál s ohledem na určité vlastnosti postavy. PS: Je fajn tahle jména nejdřív pro jistotu projet Googlem, jestli jste se nepokřtili třeba podle zubní pasty. Ačkoliv, jestli vám to nevadí… :D "Vykradená" z jiných děl Zdržím se té literatury, respektive zahrnu úplně celou popkulturu. Už jsem hrála s Gordonem Flashem a Frankem Sinatrou. (Ahoj, Kubo. ;) ) Jakkoliv se to může jevit debilní, je to svého druhu řešení. Nudné, líné, nekreativní, ale řešení. Nemůžete po nebohém vypravěči požadovat, aby nekonečně sršel nápady na úžasná jména pro každého strážného, žebráka nebo opilce, kterého po cestě potkáte. Natož pak ještě třeba pro zvířata zvířata! (Zajímavost, vzora vyprávěla jsem svého času hru, v níž si druidka pojmenovala lvího společníka Fufík a milovali jsme ho všichni. A jestli se ti objeví hráč, co bude tvrdit, že ne, je to sprostý lhář.) Mimochodem, jak moc máte ve hrách zvířata? A dáváte jim jména? :) Úplně běžná jména kalendáře libovolného národa Je to jednoduché jako facka, člověk prostě jenom otevře kalendář a má pod rukama tolik jmen, kolik je dnů v roce. Tedy, s přivřenýma očima… Otázka je, hodí se to? Kombinovat anglická a česká a francouzská a italská a (…) jména? Navíc moderní jména ve fantasy světě? Není to naprosté šílenství? Vlastně není, tedy pro mě rozhodně ne. Znám takové, kterým to šíleně pije krev, ale těm by pilo krev i to, kdybych si drze pojmenovala čarodějku Anička a řekla, že pochází ze Lhotky u Hrádku. Vyvarovala bych se toho v případě, že svět, ve kterém se příběh odehrává, má svá pravidla i pro pojmenovávání a je jasně daný jmenný kalendář. Ale to snad dojde každému, kdo nemyslí kolenem… Taky si všimněte, jak jsem lstivě použila jména, která vlastně znějí fantasticky, i když jsou úplně obyčejná. *potutelné hehe* Přesmyčky Tady je boží, že se fantazii meze nekladou a člověk může naprosto neomezeně experimentovat. Tuhle metodu využívá hojně můj milý, který s oblibou slova čte pozpátku a následně z nich tvoří jména. Ecita Kark je úplně obyčejná krakatice. Stačí jen najít dobrou inspiraci a hrát si. To je vlastně na téhle metodě tak božsky zábavné a nenáročné. Vrať se do mladých let, patlej slovíčka jako malej harant a třeba přijdeš na to pravé jméno! Případně, jako já, buď debil a vypusť z pusy každou blbost která tě napadne. Syb's seal of approval. Opět doporučuji výsledek googlit. ;) Závěrem vtipná historka o jméně velké čarodějky, legendární arcimagny Kareny Tarangui. Někomu je to zřejmé na první pohled. Mně ne. Po vydání knihy a při dvou napsaných kapitolách té nové, mi někdo napsal, že "se mu líbí ta Karen." Asi tam budu muset vecpat alegorii na vynucený rozhovor s manažerem prodejny. x)